Netvrdím že se jí nebojím, kritika natož opravdu dobrá a konstruktivní může pěkně zabolet. Ale o tom to je! Kritika nehraje na city a emoce, ale na fakta.
Ty korálkové náušnice nejsou otřesné, jsou jen ketlované začátečníkem který neumí pěkná očka.
Omáčka není hnusná ale kuchař ji přesolil.
Vidíte ten rozdíl? Z kritiky je třeba se poučit (asi jako z chyb) a jak se poučím když mi někdo řekne „ty fotky jsou otřesný!“? Nijak, ale když zjistím, že je mám přeexponované, mohu zapracovat na změně, protože vím kde je chyba 😉